Zdeněk Stejskal

Za jednadvacet let u divadla jsem začal „herectví“ vnímat jako „místnost“, do které každý večer vstupujete. Potkal jsem se za tu dobu s padesáti třemi režiséry. Ale pětice z nich pro mě byla zásadní a spoluvytvářela mi tu mojí „místnost“. Režisér Michal Lang mi do toho prázdného prostoru dodal tolik potřebný nábytek. Pak přišla režisérka Kateřina Dušková a ta mi tam přinesla kytky, obrazy, pověsila záclony a dala mi ubrus na stůl, abych se tam cítil příjemně. Dále přišel pan režisér Ivan Rajmont, on mi v místnosti rozsvítil a zapálil krb, co jsem tam měl, aniž bych o něm věděl. Díky těmto třem mohu do té místnosti kdykoliv vstoupit a cítit se v ní fajn a uvolněně. Pak přišlo neuvěřitelné setkání s režisérem Matějem T. Růžičkou. To on rozhrnul ty velké těžké sametové závěsy, otevřel obrovské francouzské okno na terasu a řekl, podívej. A nedávno se objevil pan režisér Rastislav Ballek. On mi v té herecké místnosti udělal takovou párty, že jsem si tam dodneška nestihl uklidit. A už asi ani neuklidím, protože jsem pochopil, že je skvělé dělat si tam pravidelné každovečerní mejdany. Teď čekám, až přijde nějaký další režisér a ukáže mi, co dalšího v té pomyslné herecké místnosti je a o čem ještě nevím.