Josefa Floriana cesta do Etiopie

Jako třetí premiéru sezony 2021/22 uvedlo Horácké divadlo v Jihlavě inscenaci o Josefu Florianovi ze Staré Říše na Moravě Poklekni před duší. Jde o třetí pokračování volného cyklu-projektu, který chce cestou scénické výpovědi vesměs v žánru „divadla faktu“ prezentovat životy a díla mimořádných osobností svým původem i odkazem spjatými s regionem Českomoravské vrchoviny (první dvě inscenace byly věnovány Janu Zahradníčkovi a Bohuslavu Martinů). Režisér a zároveň autor scénáře Martin Františák vychází především ze vzpomínek Florianových synů, které v rozhovorech s nimi zaznamenal v knize Být dlužen za duši publicista Aleš Palán.

Synové, Gabriel (Josef Kundera) a Jan (Milan Šindelář), se v úvodu objevují před oponou: dva postarší slušně oblečení pánové vlídně vyprávějí o tatínkovi, jenž studoval na Karlově univerzitě a znal se osobně s Masarykem. V hlavě mu vířily uragány, tvrdí o něm. Později začnou uragány „vířit“ i na scéně. Předtím je slyšet varování Nebes z La Saletty z roku 1846: Dívka, jíž „krásná Paní“ sdělovala hrozby určené tomuto světu, je podrobena pokořujícímu vyslýchání a odpovídá na mikrofon evokující procesy z padesátých let. V roli farářského omezence, za nímž cupitá nemyslivý dav, se osvědčuje Petr Soumar. Možná ještě lépe mu vychází figura katechety z náchodského gymnázia, kde Josef Florian krátce učil – svoji pedagogickou kariéru zde ukončil tím, že řediteli ústavu vystřihl jednu na budku a po plahočení po všemožných úhorech se vrátil domů, na zavlažovanou půdu se šťavnatými bylinami. Po velice dobře zvládnutém Bohuslavu Martinů se Jakub Škrdla prokousává k duši Josefa Floriana hůře. Pro vydavatele Dobrého díla mělo klíčový význam setkání s Léonem Bloy (František Mitáš), a podobně jako on se stává heroldem lasalettského zjevení. Než se osobně setkají právě na La Salettě, několik let si dopisují. Zde jsem měl velký problém – oba jistě vyslovují na počátku minulého století v předtuše katastrof naléhavé pravdy, ale v jihlavském představení je u obou zbytečně mnoho exaltovaného křičení, na druhé straně je sotva slyšet Florianovy výroky na adresu vlastního národa, jemuž se má po dlouhém nočním chlastu dostávat úderů čertových kopyt, nebo o tom, že mu nejvíc škodí pitomci plní energie. Nelze zapomínat, že v samotném oku uragánu se chvěje ticho. U Léona Bloy je také třeba obezřele zacházet se slovem buržoa. Nejde o sociální skupinu v jazyce třídní nenávisti. Buržoa je podle něj prase, které chce pojít starobou. Nevíme, proč jsme tady, a nezajímáme se o to, ale když už jsme tu, musíme se umět zařídit, vystihuje tuto mentalitu Voltaire.

Františákova zpráva o Staré Říši si také všímá postupného troskotání Florianovy spolupráce s Jakubem Demlem (citlivý Ondřej Šípek) či jeho setkání s Františkem Halasem nebo Vladimírem Holanem spojené s hodnocením jejich díla. Bohuslav Reynek (Zdeněk Stejskal) a Suzanne Renaud (Šárka Čermáková) se však v představení jen několikrát mihnou a elegantně blýsknou francouzskou konverzací. Vděčnou invencí je například menu o několika skromných chodech čtené při svatbě Floriana s jeho ženou Františkou (Lenka Schreiberová), plasticky vyznívá scéna milostného vzplanutí jeho sestry Antonie (Lucie Sobotková) k mnohem mladšímu Janu Čepovi (Michal Kraus). Představení vyznívá lépe ve druhé části a je nejsilnější tehdy, když je cítit napětí mezi ukotveností v konkrétní krajině a univerzální aspirací staroříšského „učitele a iniciátora“. O to větší škoda, že se nedozvíme skoro nic o rozvrstvení jeho „Hory Studia“ a o edičním rozpětí Dobrého díla – třeba od obsáhlého kursu o Einsteinovi po Kafkovu krásně vypravenou Proměnu.

Josef Florian byl přesvědčen, že dny evropské civilizace jsou sečteny, a skutečně se chystal s rodinou odtud odejít – pro svoji „cestu do Etiopie“ si připravil police na knihy. Závěrečný obraz se sice liší od skutečnosti, ale má sílu a výmluvnost symbolu: s policí neohrabaně nasazenou na zádech jak školní aktovka vypadá, jako kdyby se na tuto cestu právě vydal. A když usedne a umírá, připomíná ještě víc malé dítě, jež si zapomnělo klíče a při návratu usnulo na prahu domu, neboť ještě nikdo nebyl doma…

Horácké divadlo Jihlava – Martin Františák: Poklekni před duší. Režie Martin Františák, dramaturgie Jaroslav Čermák ml., hudba Ivan Acher, scéna Horký stín – Jaroslav Čermák a Hynek Petrželka, kostýmy Eva Jiřikovská. Psáno z premiéry 16. října 2021.