Inscenace Swing Heil! nese silnou emoci

Asi sotva by nás ještě před pár lety napadlo, že v dramaturgii Horáckého divadla budou na přelomu druhé a třetí dekády 21. století dostávat tak velký prostor inscenace o totalitě, bezpráví, násilí a nesvobodě. A že nám to navíc bude připadat tak logické a tolik potřebné.

Bohužel, stalo se. A je to i případ právě uvedené koprodukční česko-slovenské inscenace, která si minulý čtvrtek odbyla svoji českou online premiéru.

Hledání „náročnějších“ divadelních forem a spolupráce se slovenským divadelním prostorem se v éře slovenského ředitele Ondreje Remiáše staly už nedílnými součástmi práce jihlavského divadla. Ne všichni diváci si na to zvykli, ne všichni to vždy nadšeně kvitují. Ale nová inscenace znovu ukázala, jak je takový přesah zdravý, jak může rozšiřovat umělecký přístup i vyznění věci. Tím spíše pak u tématu, které je (podruhé bohužel) pro obě naše země opět více než aktuální.

Žánrově široce uchopená inscenace totiž vychází z reálných příběhů z doby fašistické totality, na kterou před osmdesáti lety reagovali vyznavači svobodné hudby – swingu a jazzu parodií nacistického pozdravu, výkřikem Swing Heil!

Generačním vrstevníkům z Hitlerjugend tak dávali najevo svůj postoj k jejich nadřazeneckému xenofobnímu myšlení. Mnozí pak za své přiklonění k angloamerické kultuře a ke svobodnému uvažování krutě zaplatili deportacemi do koncentráků, utrpením, svými životy.

Inscenace vychází ze dvou takových konkrétních příběhů. Prvním jsou osudy české tanečnice, choreografky a výtvarnice Niny Jirsíkové, která skončila v transportu do Ravensbrücku za svůj tanec v baletu Pohádka o tanci. Druhým je tragedie Anny Goldsteiner z dolnorakouského Pulkau. Ta byla vykonstruovaně obviněna z široké činnosti proti Říši a ve svých sedmačtyřiceti letech sťata za to, že podporovala „zakázanou hudbu“, místní příznivce jazzu a swingu.

Dokument i experiment

Představení Swing Heil! tak využívá až dokumentární inspirace a postupy (silné přímé citace reálných hrdinek) a zároveň se svým široce experimentálním pojetím hlásí k principu svobodného vyjádření.  Je vyrovnanou a přirozeně fungující fúzí činoherního, tanečního a fyzického divadla.

Ve svém širokém žánrovém rozkročení dokáže pracovat i s „loutkami“ nebo se spoustou divadelnických detailů. Jestliže tohle všechno do značné míry přenáší emoci i ve vynuceně online pojaté prezentaci, pak je nasnadě, že přímý zážitek z divadelního sálu bude o to silnější, až se divadla (jednou) zase otevřou.

Samozřejmě, že přenos přes monitory s sebou nutně nese oslabení vjemu z celkového kontextu. Navíc je např. technicky špatně rozumět předtočeným zvukovým pasážím. V reálu také nepochybně ještě více vyniknou mnohé originální a silné divadelní nápady a detaily - třeba ty dámské taneční botky, které se nezastavily a i po všech těch desetiletích symbolicky jdou a tančí pořád dál.

Inscenace Swing Heil! v sobě nese přesvědčivost a intimitu také díky výkonům aktérů – herců a tanečníků Toma Rychetského, Denisy Musilové, Ely Lehotské a Filipa Jekkela. Kvůli coronaviru vznikala složitě, s pauzami, ale už v premiéře působí vyzrálým a hotovým dojmem.

Bohužel (potřetí) k tomu přispívá i reálná situace naší země, kdy v nás téma oklešťování svobod rezonuje o to silněji. Právě v den české premiéry se ostatně sešly desetitisíce lidí na náměstích, odkud nahlas zazněl názor - vládne nám zrádce z Hradu!

„Tolik proruských trollů, kteří se vyrojili na našich sociálních sítích, a tolik rušičů demonstrace jsme snad ještě nikdy neměli,“ komentovali organizátoři demonstrací, že občanský hlas je něco, čeho se vyvolavači totalitních nálad a nesvárů zatím stále bojí. Proto je důležité o nebezpečí totalit mluvit, a třeba hrát divadlo. A přes konkrétní, neanonymní tragické osudy je vnímání bezpráví vždy nejsilnější.

Během roku s uzavřenými sály jsme už skoro zapomněli, jakou může mít kultura sílu ve sdělení, jakou motivací může být pro zdravé přemýšlení nebo i pro „zdravé naštvání“. Divadelníci nám to nyní připomněli.

Slovenskou online premiéru Swing Heil! Divadla Pôtoň sledovalo 26. dubna osmdesát diváků - předem nastavená maximální kapacita byla plně využita. Živě a fyzicky se má podle informace slovenských divadelníků hrát 29. a 30. května v Bátovcích.

Na českou premiéru 29. dubna si zakoupilo přístup přes padesát diváků Horáckého divadla. Čtvrteční online záznam byl vydařenou pozvánkou na multižánrové představení, které má co říct. Živě by ho aktéři chtěli v Jihlavě uvést koncem června.