Čeká nás premiéra komedie Tři bratři v nesnázích
Nadcházející pátá premiéra letošní sezóny je poslední ingrediencí v hojivému obkladu, který jsme připravili pro naše diváky v neúměrně náročném roce. Současnou sezónou jsme reagovali na pandemickou situaci a snažili jsme se poskytnout širokému publiku co nejvyrovnanější a zároveň nejvstřícnější únik z každodenního tlaku. Není tak náhodou, že poslední letošní premiéra na velké scéně si bere za úkol připomenout, že věci mohou dobře dopadnout, i když jejich průběh není podle našich představ.
Po několika letech se na jihlavském jevišti opět objeví komedie Raye Cooneyho (v HDJ 1+1=3, Rodina je základ státu či Dvouplošník v hotelu Westminster) s tím rozdílem, že se nad tímto textem setkali otec Ray se synem Michaelem (v HDJ Habďůra). Svůj talent spojený s milimetrově přesnou situační komikou provázanou s gradující absurditou a nečekanými zvraty tentokrát vložili do příběhu tří bratrů žijících v současném Londýně.
Samotný příběh nás přivádí k rannímu shonu mladých manželů Toma a Lindy Kerwoodových, kteří v napjatém očekávání ladí každý detail jejich domu před příchodem pracovnice z Úřadu pro adopci dětí, která by mohla rozhodnout o budoucnosti jejich rodiny.
Před její inspekční návštěvou k nim však zavítají Tomovi bratři Dick a Harry a spolu s nimi se domem Kerwoodových prožene stádo nečekaných problémů, včetně kupy pašovaných cigaret a dalších nezvaných hostů, nebo také pytle, který spolu s hrstí nejen černého humoru zamíchá osudy všech zúčastněných.
Uvádění tohoto typu komedie vyžaduje okleštěná výtvarná řešení prostoru, Michal Skočovský, režisér a scénograf v jedné osobě, uvádí postavy do čistého prostoru, který se nevyhýbá nezbytnému zabydlení domácnosti, přesto přichází s originálním a esteticky čistým pojetím této “dveřní “ komedie, díky čemuž tak postavy nezakopávají o nesčetně opakované příchody a odchody.
K hlubšímu propracování jednotlivých charakterů svérázných postav a docílení co nejvyváženější žánrové výstižnosti přispívají v inscenaci svěží a vynalézavé kostýmní návrhy Sáry Venclovské, která postavám vetkla půvaby s inspirací v současné britské drsné škole, za níž můžeme zmínit estetiku filmografie Guye Ritchieho.
Inscenaci v neposlední řadě výrazně dotváří původní hudební motivy uznávaného hudebníka Aid Kida čili Ondřeje Mikuly, který se k práci v Horáckém divadle vrací po spolupráci na inscenacích Bůh je žena, Jediný život, Tak šel čas jihlavskou ulicí či Neuvěřitelné dobrodružství Ústavy.