Světová premiéra inscenace Nikdy jsem nebyla tak šťastná (jako když jsem tolik utrácela) se blíží

Předvánoční světová premiéra původní hry Nikdy jsem nebyla tak šťastná (jako když jsem tolik utrácela) uznávaného tvůrce a autora Petra Marka, který komediální hru na motivy skutečné události napsal přímo pro scénu Horáckého divadla a její soubor, se odehraje 14. prosince 2024.

Petr Marek je hudebník, divadelník, herec, filmový režisér a rovněž pedagog pražské FAMU. Známý je také jako frontman hudební skupiny Midi Lidi, se kterou složil hudbu například k populární komediální sérii Kancelář Blaník a k filmům Polski film a Protektor. Za hudbu k filmu Protektor získala skupina Midi Lidi ocenění Český lev. Kromě výše zmíněných zaměření vkládá opakovaně svůj neobyčejný talent do tvorby divadelní, ať už s Dekadentním divadlem Beruška, Láhor/Soundsystémem nebo i s Divadlem VOSTO5, či také do originální rozhlasové tvorby v cyklu původních her s projektem Rádio Ivo.

Možnost zavanutí tohoto jedinečného autorského přístupu do prostor Horáckého divadla je naplněním jednoho ze snů našeho tvůrčího týmu, tím více, že se u této spolupráce nerecykluje žádný z předchozích autorových textů, nýbrž že vzniká původní jedinečný text, promyšlený i na základě talentů číhajících v šatnách zdejšího souboru.

Inspirační předobraz skutečných událostí ze slovenského venkova nedávných let se v podobě našeho příběhu rozrůstá nad rámec novinových titulků o zpronevěře a citlivě poťouchlým způsobem zhmotňuje tušená nová zákoutí duší nejen hlavních hrdinů.

Dvě ústřední postavy, vším a takřka všemi opuštěná městská úřednice Milena a životem nepohlazený osadník mamahotelu Tomáš, se dílem telefonní náhody propojí a nevědomky dají vzniknout příběhu o možné záchraně jejich osudů.

Za rostoucího ezoterického propojení světů staromládeneckého doupěte falešného věštce a ostrova samoty v koutu městského úřadu bují za šramotu šarvátek lokální politiky a mateřského starostlivého láteření divotvorná spleť událostí ovinutá „kouzlem nechtěného", hledající východisko pro naše hrdiny, mezi které patří i samotný městys Břehov.

Touha po spojení, ať už mezi občany městysu rozeklaného říčkou, se synem ve vedlejším pokoji, ale i s tím v daleké Austrálii, nebo i sebou samým je křižována humorem nezbytně křehké autentičnosti jevištní existence, ale také se klene nad všemi a vším ve snaze nalézt pevnou lávku k lásce. „Kdybych nevěděl, že se tato událost nebo něco velice podobného stalo ve skutečnosti, asi bych volil mnohem stylizovanější a komediálnější charakter herectví a vůbec celé montáže jednání. Vědomí, že k něčemu takovému, a buďme k sobě upřímní, i ke spoustě dalších opravdových podivností skutečně dochází, před nás postavilo velice obtížný úkol, postavit celou inscenaci na co nejcivilnějším herectví. Výzva přijata,“ dodává režisér inscenace a umělecký šéf HD_J Michal Zetel.

Inscenační tým se kromě zdejšího uměleckého šéfa Michala Zetela v úloze režiséra skládá i z místnímu publiku dobře známých tvůrců, jako jsou Adéla Sturczová, dříve oceněná diváckou cenou Horác za scénografii k inscenaci Popel na křídlech Suzanne Renaud, či Mario Buzzi, z jehož tvorby mohou mít diváci v nedávném povědomí hudební zpracování inscenací Macbeth či Nasraná máma.