Premiéra Paní Bovaryové v adaptaci Šimona Cabana
V sobotu 24. února 2024 uvedeme na Velké scéně inscenaci Paní Bovaryová (pokračuje v nákupu); adaptaci klasického románu Gustava Flauberta připravil pro naše jeviště renomovaný autor a tvůrce Šimon Caban, který je současně režisérem a scénografem inscenace.
Realistický román Gustava Flauberta z roku 1857 patří mezi ty knihy, které jsou součástí maturitního kánonu, každý je “jako by” zná, ale málokdo je skutečně četl. Námět k Paní Bovaryové poskytla autorovi novinová zpráva o ženě venkovského lékaře, která se otrávila, čemuž předcházelo jakési manželské drama. Tak vznikla Paní Bovaryová, do níž autor vložil řadu svých osobních pocitů, představ i deziluzí. Román vyniká psychologickou analýzou, stejně jako neočekávanou ironií a cynismem. Paní Bovaryová je příběh ženy, která vychována románovou „červenou knihovnou” sní o romantické lásce, o štěstí, ba i naplněném a vzrušujícím manželství - její sny a očekávání však narážejí na neúprosnou realitu všedního dne. Problém a provinění paní Bovaryové spočívá pouze v tom, že chtěla vědět, co se skrývá za pojmy blaženost, vášeň a opojení, které ji v knihách připadaly tak krásné…
Dramaturgyně Barbora Jandová k uvedení titulu dodává: „Ve čtenářských komentářích k Paní Bovaryové jsem četla nejpřesnější myšlenku, kterou si nechci přivlastňovat, ale naprosto s ní souzním (a cituji):
‚Je obdivuhodné, jak román z 19. století může být tak současný. Dneska je samozřejmě trend vykreslovat jen silné ženské hrdinky, které se ničeho nebojí, vše vyřeší a nenechají se nikým a ničím ovlivnit, ale myslím, že takových paní Bovaryových mezi námi žije stále až až‘.”
V této sezóně, která se nese v duchu motta Nedělejme si násilí, přinášíme příběh ženy, která bojuje o vlastní důstojnost, ve střetu s maloměšťáctvím a všedností bojuje o své sny a naplnění romantických představ. Zklamaná očekávání však vedou ke zničující deziluzi.
„Jsem velmi zvědavá, s jakou postavou se v naší divadelní verzi Paní Bovaryové ztotožní náš divák…”, podotýká dramaturgyně. „Nehrajeme Paní Bovaryovou v dobových kostýmech a reáliích 19. století, ale v ryze současné adaptaci režiséra Šimona Cabana. Ten beze zbytku ctí románovou předlohu, kterou situuje do současnosti, přičemž rozehrává celou řadu jejích témat, aktuálních napříč staletími.”
Stejně jako Gustav Flaubert do svého románu vložil řadu svých osobních představ a pocitů, vkládá do své divadelní adaptace a jevištního tvaru režisér Šimon Caban řadu svých úvah a polemik k tématu. Témata relevantní od poloviny 19. století až po současnost, kterými jsou morálka, maloměšťáctví, společenské konvence, manželská nevěra, finanční negramotnost…
„Román Paní Bovaryová si o autorské, současné pojetí doslova říká - v dnešní době nabídek, půjček, hypoték, zásilkoven, klikání do košíků, platebních karet, úvěrů a - exekucí. Jakkoli dílo Gustava Flauberta bylo napsáno 1857 a vyrovnává se s romantismem, i naše doba, resp. naše představy a očekávání od života, jsou také dost romantické a leckdy s realitou nemají nic společného. Bovarysmus je dnes už i pojem, který popisuje člověka, který není spokojený s tím, co má a zcela mimo své možnosti i zásluhy požaduje něco víc. Stejně tak se dnes objevuje pojem nároková generace, která popisuje mladé, kteří - alespoň podle soudu starších - požadují koláče bez práce. Jak říká Homer Simpson „odolám všemu kromě pokušení”. Paní Bovaryová neodolala, ale odsoudit ji za to by nebylo spravedlivé. Žila v jiné době, v jiných společenských konvencích, v jiných vztazích mezi mužem a ženou, ve finanční negramotnosti. Něco z toho se dalo vlastní vůlí, snahou ovlivnit sice už tehdy, ale něco až dnes. A my se už musíme naučit počítat – nejen ve smyslu finanční gramotnosti - ale počítat i s důsledky vlastního jednání”, říká ke svému pojetí Paní Bovaryové autor adaptace, režisér a scénpograf Šimon Caban.
Kostýmy navrhla Magdalena Teleky, autorem hudby je David Solař. Do titulní role obsadil režisér hostující Kamilu Zetelovou, v dalších rolích uvidíte Zdeňka Stejskala, Nikolase Ference j.h., Františka Mitáše, Jakuba Škrdlu, Františka Maňáka, Petra Soumara, Terezu Gerstner Otavovou a Stanislavu Hajdukovou.