ROZHOVOR o „srdcovce“ - Divadelním klubu - s Petrem Bačou

Divadelní klub se stal v poslední době relevantní scénou HD_J, vedle zavedeného cyklu Jazzových večerů tu vznikly Hudební večery s překvapivou dramaturgií, hraje se tady vlastní hudební představení divadla k poctě Hany Zagorové a diváky čekají dva zcela nové formáty pro mladé umělce. Za novými pořady stojí nadšení a práce mnoha lidí, jejichž snahy se sbíhají u Petra Bači, vedoucího obchodního oddělení, kterého jsme se zeptali na podrobnosti.

Přestože Tvým denním chlebem je především obchodní úsek Horáckého divadla, rádi bychom se zeptali na Divadelní klub, kde působíš jako koordinátor, produkční, maják, nebo jak bys svou činnost popsal?

To je hodně složitá otázka hned na úvod… Já osobně se momentálně nejvíc cítím jako styčný důstojník pro klub, ale pro Jazzové a Hudební večery jsem i produkční a v letošní sezóně jsme s Aničkou Vanackou vymysleli dva úplně nové tituly Mladá krev a Stand up, které právě vznikají a na nichž pracujeme společně.

Jak vlastně Tvoje působení v klubu začalo?

Když jsem nastoupil na obchodní oddělení, byla organizace Jazzových večerů v jeho náplni práce. První koncert v klubu jsem „musel“ navštívit povinně. V tu chvíli jsem zjistil, že je to fajn, líbí se mi to. A později, už bez nátlaku, jsem začal na Jazzové večery chodit jako konzument. Později jsem žezlo nad jejich pořádáním převzal společně s obchodem a začal jsem uvažovat, proč jen Jazzové večery…

A takhle vznikly Hudební večery?

Přestože „Jazzy“ jsou široce rozkročené od swingu po world music, moc jsem chtěl nabídku pro diváky rozšířit o formát z jiného hudebního soudku, s jinou atmosférou, a tak se zrodil nápad na nový cyklus Hudebních večerů, který tvoříme s dramaturgem HD_J Jardou Čermákem. Stylově jsou poměrně otevřené, snažíme se dovézt nejzajímavější interprety různých žánrů současné hudební scény. K atmosféře výrazně přispívá koncepce večerů, kdy koncertu headlinera předskakuje nějaký místní performer z Vysočiny a následuje po něm vždy chill s dj Sestrou.

Takže jste klub začali otevírat novým žánrům i formátům večera?

Ano, doslova. Program klubu značně oživila inscenace, respektive hudební soirée k poctě Hany Zagorové Je naprosto nezbytné…, kterou pro tuto scénu připravila ve spolupráci s Michalem Zetelem Anna Korba Vanacká. Už někdy během zkoušení jsme si s Aničkou řekli, že bychom mohli vymyslet nějaké další formáty… a ještě v této sezóně poprvé uvedeme zmíněný kabaret Mladá krev a Stand up večer a věřím, že tím určitě ještě nekončíme.

Mladá krev zní skvěle, jak Vás kabaret pro začínající umělce napadl?

Není to taková novinka, pro umělce „z ulice“ jsou v zahraničí otevřená pódia celkem běžná. Ale my nabízíme koncipovaný večer, kabaret, nejen prostor. Jde nám o dobrou prezentaci tvorby těchto mladých lidí, o setkávání, vzájemnou inspiraci.

A Stand up?

To je moje srdeční záležitost. Naživo jsou stand up večery úplně jiným zážitkem, než přes kameru. Nejde jen o tu racionální stránku humoru, to sdílení v malém klubu má své velké kouzlo.

Všechno to voní uvolněnou atmosférou a pohodou, v klubu proběhly v posledních letech i změny prostoru, je to tak?

Samozřejmě by žádná z těchto nových věcí nevznikla bez podpory vedení a celého divadla, která se nejvíc promítla do rozhodnutí chovat se k Divadelnímu klubu jako k další scéně divadla. Již několikátou sezónu nemáme žádného externího provozovatele, na konané akce najímáme obsluhu za bar. Je to vlastně takový neformální prostor, jehož interiér jsme postupem času rovněž renovovali a přizpůsobili současnému provozu. Mě ten prostor fascinuje, protože v rámci nějakých pravidel a prostorových omezení se tady dá vytvořit téměř všechno.

Evidentně Tě to hlavně baví…

Já jednoduše neumím odpočívat, rád něco tvořím a díky schopným a nadaným lidem, kterých mám v divadle kolem sebe spoustu, se vymýšlí a pracuje na nových projektech skvěle. Někdy to jde lehce, někdy trošku ztuha, ale vždy se dobereme cíle. Když jsme pak v Divadelním klubu a samotná akce probíhá, víme, že to stálo zato.