PREMIÉRA: Šepoty a výkřiky Ingmara Bergmana 

V pořadí třetí titul aktuální sezóny na velké scéně uvedeme 10. prosince 2022, Šepoty a výkřiky Ingmara Bergmana v jevištní úpravě režiséra Jakuba Čermáka a dramaturga Jaroslava Čermáka. Půjde o historicky první uvedení autora Ingmara Bergmana na jihlavském jevišti. Zároveň je to první vstup režiséra Jakuba Čermáka na velkou scénu po předešlých dvou úspěšných spolupracích na malé scéně, kde pro naše divadlo zpracoval spoluautorsky a režijně tituly Utrpení Mladého Werthera a Tajemství, šílenství, podivnost, láska (Ženy Boženy Němcové).

Ingmar Bergman je bezesporu legendou světové kinematografie, a to zejména pro psychologickou stránku svého díla. Ačkoliv v jeho tvorbě nalezneme výpravná a vizuálně silná filmová plátna, jeho největší předností je schopnost hluboké psychologické kresby postav. Kromě vztahových peripetií mezi mužem a ženou je Bergmanovi napříč tvorbou blízké zkoumání ženské duše podstupující nástrahy okolního světa, stejně jako tápání ve vlastních stínech.

K Šepotům a výkřikům Bergman uvádí: ”První obraz se mi pořád vracel, červený pokoj se ženami v bílém. Tento obraz jsem neopustil a napsal k nim scénář, jenž je pro mě dílem zároveň krutým, děsivým, dokonce snad obscénním, ale ne pesimistickým.”

Děj nás v jihlavské úpravě přivádí na rodinný statek, kde osazenstvo stávající z kněze (Jakub Škrdla), doktora (František Mitáš), dvou manželů (Marián Chalány, Zbyšek Humpolec), služebné (Lenka Schreiberová) a trojice sester (Barbora Bezáková, Šárka Býčková, Stanislava Hajdukováí), zažívá poslední chvíle života prostřední sestry Agnes. Nahlížíme pod vrstvy únavy a vyčerpání způsobeného vytrvalou péčí o umírající. Prostor na pomezí světa živých a mrtvých a emocionální reakce na blížící se odchod blízké bytosti poskytují plochu pro vnitřní tázání a nahlížení na vlastní život z více úhlů. Mnohaletá divadelní zkušenost dává Bergmanovým postavám sporý a vycizelovaný jazyk, který přináší četné možnosti obrazivého ztvárnění jejich kolísání mezi zármutkem a smířením.

Dramaturgie Horáckého divadla k tomuto textu přistoupila nejen ve snaze přímým pohledem zpracovat zkušenosti, jež nám poslední covidová léta uštědřila v nečekané míře. Uchopili jsme toto komplikované a křehké území posledního odchodu v touze přiblížit ho v míře sebe-očistné a smířlivé. To vše s vědomím dluhu širší veřejné diskuse nad tímto opomíjeným a vytlačovaným tématem.

Po poslední spolupráci, působivém autorském ztvárnění povídek Boženy Němcové spolu s Barborou Jandovou na malé scéně, se po takřka dvouleté pauze vrací režisér Jakub Čermák, aby zprostředkoval svým silně výtvarným a precizně emočně vedeným rukopisem tuto Bergmanovu švédskou pouť za smířením se smrtí. Výpravné dobové pojetí ve scénografii Pavlíny Chroňákové a kostýmním řešení Martiny Zwyrtek je vedeno touhou tvůrců najít přemostění k jádru postav v jejich nadčasovém potenciálu.