foto z inscenace

Jaroslav Hašek, Roman Sikora

Osudy dobrého vojáka Švejka

982. premiéra: 8. února 2020

   

režie Michal Skočovský

   

Velká scéna

„Jestli chcete, abych se přiznal, tak já se přiznám. Jestli ale řeknou: Švejku, vykrucuj se, tak já se budu vykrucovat do roztrhání těla!“

Švejk

Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška jsou rozhodně jedním z nejslavnějších českých románů, a to nejen doma, ale i v celosvětovém měřítku. Notorický, úředně stvrzený blb Josef Švejk, který se dokáže vyvléknout z čehokoli, bývá někdy považován za ztělesnění české národní povahy, jindy zas za plivanec na národní hrdost statečného, odvážného a bojechtivého českého národa.

Tak či onak Švejkovy neuvěřitelné lapálie za velké války připadají dodnes leckomu k popukání. Není to ovšem jen Švejkova komičnost, která se knihou line v rámci občas značně divokých eskapád. Haškovi se skrze postavu tohoto prosťáčka podařilo své čtenáře nejen pobavit, ale také postihnout absurditu rakousko-uherské válečné mašinérie. Ba co víc, za velkolepou klauniádou vykreslit brutalitu moderního válečného konfliktu, v němž miliony lidí umírají strašlivými druhy smrti, ať už přímo na frontě nebo v zázemí. Ať už v zákopech, nebo v kasárnách, lazaretech, ve vězeních nebo na popravištích.

Takovou míru hrůzy může skutečně přežít jen blb, který všechny ty propagandistické vlastenecké plky a vojenské rozkazy bere tak smrtelně vážně, až se z toho stává zcela nezranitelným. Ačkoli první světová válka připravila o život na deset milionů lidí, nemůže být pochyb, že Josef Švejk mezi nimi nebyl. I přesto, že si tak toužebně přál položit svůj život po boku vychládající mrtvoly nadporučíka Lukáše za císaře pána a jeho rodinu. Nebo za jakoukoli jinou, jak už to často bývá, podobně nesmyslnou pitomost.

Dobrý voják Švejk se objevil na jihlavském jevišti v roce 1956, nyní vám jej představíme v dramatizaci, kterou přímo pro naše divadlo napsal současný renomovaný dramatik Roman Sikora.

VRÁTIT SE ZPĚT