Na ponurých, vichry bičovaných hradbách dánského Elsinoru se nad ránem zjevuje princi Hamletovi duch jeho zesnulého otce a vyzývá ho k pomstě zákeřné královraždy. Od této chvíle se princ pokouší srovnat s novou skutečností, a sice že strýc Claudius, který si před pár dny vzal Hamletovu ovdovělou matku Gertrudu, je ve skutečnosti nejspíš vrahem, že ani matka není bez viny a všichni okolo jen lhostejně přihlížejí... „Je cosi shnilého ve státě dánském.“

Hamletovo dilema nestojí ani tak na otázce zda být nebo nebýt, ale spíše, jak jednat ve světě, který je tak zkorumpovaný a tak zkažený. Je vůbec možné být součástí toho světa a neposkvrnit se jeho špínou? Shakespearovo nejslavnější drama Hamlet nastoluje tyto a mnohé další otázky, které jsou stále aktuální. Naléhavost Hamleta spočívá ve věčnosti lidských slabostí, ve stálosti jistých charakterových a povahových vlastností člověka, které se vyskytují od věků a na celé planetě. Přes hloubku a závažnost tématu ale hra nepostrádá Shakespearovi vlastní humor a sarkasmus.